Z leteckého deníčku BEP

27. srpna 2008 v 12:22 |  Akce
Středa 7. 3. 2007
Jedeme s Píďou pojistit na LAA naše padáky a krosny a cestu si protahujeme za kamarádem Gringem až na Ranou. Modré nebe a mírné závany větru říkají, že by bylo záhodno jít do vzduchu. Bleskově tedy s Píďou a Verčou "vybíháme" za mohutného funění na kopec, kde již čekají další letuchtiví padáčkáři. Rychle tedy rozbalit křídla a hurá do vzduchu. Svahovačka nefunguje, na to dnes nefouká a stoupáčky jsou slabé a úzké, že je nelze ani otočit. Je z toho tedy takový delší sletík zakončený nikoliv přistáním na tradičním motokrosu, ale přímo u Gringova nového domku pod kopcem. Jo, to je paráda, když se dá přistávat rovnou před vlastní barák. Rychle sbalit padáky, podrbat kolem pobíhajícího Billouše a znovu na kopec! Verča tentokrát relaxuje a dohlíží na jejich nový přírůstek do rodiny, budoucího nadějného padáčkáře Míšu, který letové počasí s klidem ignoruje a spí nerušeně v kočáře. Jarda peče kuřátko a tak šlapeme s Píďou sami. Startuju tentokrát první, po startu sice chytám termický závan, který mě o pár metrů zvedne, ale to je vše, Tak pomalu letím za Gringem, který už u baráčku pobíhá s foťákem, aby naše přistání zvěčnil. Sedám rovnou u něj a společně koukáme na Píďu, jak se pokouší točit poslední 360 poměrně nízko nad zemí. Finále trochu nevychází, škrtá si pěňákem o zem, ale dobíhá to po nohách. Jo, legrace občas musí bejt. Kuřátko je upečené, padáky sbalené a my v klidu relaxujeme na zahrádce, dlabeme a koukáme na ostatní, jak se marně snaží udržet v luftě a poté přistávají u Skleníku. Prostě, jeden ze skvělých dnů, které je třeba si užít.
Pátek 9. 3. 2007
Hlášený mírný severozápadní vítr do 4 m/s říká, že dneska by to šlo. Balím tedy Jambu, vysílač a šup na letiště. Po vztyčení rukávu vidím, že to je slabý metřík, dva a tak vrhám Jambu do luftu. Báječných 20 minut polétání otvírá mou modelářskou letovou sezónu 2007. Bleskově posílám "dobře" míněnou sms samotnému ministrovi, který tyto radostné chvíle tráví pilnou prací pro svého zaměstnavatele a tvoří hodnoty. Po zaslané informaci, že vzduch je jak olej a báječně se létá dostávám nezaslouženou odpověď, že prý jsem prudič, Takhle člověk dopadne, když myslí na druhé :).
Neděle 11. 3. 2007
Sluníčko, modrá obloha a totální bezvětří mě před osmou ranní vyhání z pelechu sbalit model a vyrazit na letiště. Tráva je ještě pokrytá jinovatkou když vrhám Jambu do vzduchu. Dvakrát deset minut poletování kolem hlavy je opravdu příjemným začátkem dne. A sms pracujícímu ministrovi, aby se mnou sdílel tyto okamžiky radosti náladu ještě zvedá.
Volá Bulhar, že půjdem odpoledne lítat. Tak mu musím zajet ke Karlovi pro spravenou vrtuli. Chystám stroj, měním benzínový filtr za nový a skládám to celé do přepravních tašek, sundávám vario z volný sedačky a měním baterky v motorové helmě. Po obědě razíme, kluci chtějí vyzkoušet tříkolku po úpravě motoru a snad se to moc nerozfouká, abych mohl jít i já na krosně. No nakonec se to potvora rozfoukalo. Dobrý tak na pocvičení a tak se střídáme na staré Poxlici. Kluci přiváží tříkolku a co čert nechtěl, jak to s ní Bulhar za vozem šněruje ze strany na stranu, dává mu sbohem levé kolečko. Kolem druhý si to po větru přimaže Karel a při tom rozfoukaném variáblu předvádí efektní přistání na nohy a hubu včetně benzínové spršky z odvzdušňovací hadičky. Ještě že je pro tyto humorné okamžiky po ruce kamera.
Mezitím, co se střídáme na Pixle a vodíme křídlo nad hlavou, kluci jedou navařit kolečko na tříkolu, což se jim úspěšně daří a za chvíli vrčí po ploše zpět. Ještě trochu poladit motor a bude to OK. Bohužel ani do čtyřech nepřestalo foukat a já už nemám čas čekat o chvíli dýl a musím dom. Večer volám Bulhara, abych se dozvěděl, že to docela lehlo a bylo to lítatelné. No, někdy příště, úterý vypadá taky nadějně. To by v tom byl čert, aby to nevyšlo a já si zas motorově nezalítal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama