Mikalenta-potahování modelů

21. srpna 2008 v 20:12 |  Tipy a triky
Mikalenta - potahování modelů

I v dnešní době moderních potahových materiálů jako jsou nažehlovací fólie a tkaniny, airspan, litespan nebo vlies se najdou konzervativní modeláři, kteří doposud pracují s klasickým potahovým papírem. Jedním z potahových papírů je právě dnes již málo používaná a téměř zapomenutá mikalenta. Ve srovnání s hojně používaným modelspanem má pár příjemných vlastností - s časem téměř nekřehne a je levná, bohužel má i jednu nevýhodu - dodává se jen v jedné gramáži. Rád bych zde dal k dispozici, zejména mladším modelářům, nebo těm, kteří to chtějí s papírem zkusit, obecné rady, praktické zkušenosti a osvědčené postupy, které jsem v průběhu řady let s tímto papírem získal.
Charakteristika potahového materiálu
Mikalenta je potahový papír, jehož vlákna jsou výrazně orientována v jednom směru. Dodává se buď v barvě bílé nebo obarvený v různých odstínech.
Oblast použití:
Mikalentou jsem potahoval různé typy modelů od malých s motory na oxid uhličitý, přes A1, RC házedla, elektrolety až po dvoumetrový větroň. Pevnostní i váhou papír pro tyto modely vyhovuje, u větších se vyplatí potah ze dvou vrstev s vlákny orientovanými většinou na kříž.

Příprava papíru
Začíná již při jeho koupi - upřednostňuji vždy archy srolované před složenými, neboť případné přehyby přes vlákna se i přes následné úpravy nedají téměř odstranit a nepřispívají po potažení k pěknému vzhledu modelu.
Nebarvený papír
Před vlastním potahováním jej připravuji následujícím způsobem - nastříhám pásy podle rozměrů potahovaných dílů, vlákna jsou orientována rovnoběžně s delší stranou potahovaného dílu. Na konce pásu nalepím lakem nebo kanagomem obyčejné uzenářské špejle. Po zaschnutí papír z obou stran protáhnu vodou a zavěšený nechám vyschnout. Poté pás z obou stran přežehlím, žehličku nastavím na teplotu mezi silon a hedvábí.

Barvený papír
Papír nastříhám na pásy příslušné velikosti a z obou stran přežehlím.

Potahování
Před potahováním kostru modelu nalakuji dvěma vrstvami zředěného lepicího laku, každou vrstvu přebrousím papírem zrnitosti 400-600. K ředění se mi osvědčilo speciální ředidlo nitrocelulózových nátěrových hmot vyráběné například Severochemou Liberec nebo podnikem Colorlak. Jednou jsem použil ředidlo C 600 a naředěný lak mi, bez ohledu na teplotu a suchý vzduch v místnosti, zbělal spolu s prolakovaným potahem. K nápravě naštěstí stačilo přetřít díl lakem rozředěným výše zmíněným ředidlem a vše bylo v pořádku.
Potah křídel začínám spodní stranou. Papír přiložím, vyrovnám a postupně přilakuji zředěným lepicím lakem. Během lepení se snažím papír udržet mírně napnutý a bez vrásek - pomáhám si i jeho přichycením tenkými špendlíky. Při potahování křídla s klenutým profilem papír k žebrům přilepím důkladně, aby se při pozdějším vypínání neodlepil. Po zaschnutí papír na náběžné a odtokové hraně oříznu opravdu ostrou žiletkou, přetřu lakem a prstem přihladím. Podobně polepím i vrchní stranu křídla. Na okrajových obloucích si při postupném napínání papíru mnohdy pomáhám jeho postupným nastříháním.
Podobný postup používám i při potahování výškovky a směrovky.
Trup potahuji v závislosti na jeho tvaru jednotlivými pásy papíru, které bìhem lepení napínám a rovnám. Při polepování ploch tvořených plnou balsou se může stát, že na přilakovaném papíru se chvíli před úplným uschnutím objeví drobné vrásky. Přihladím je prstem a během dalšího vysychání a lakování zmizí.

Lakování
Nosné plochy lakuji většinou třikrát až čtyřikrát ředěným napínacím nitrolakem, poté dávám dvě vrstvy zaponového nebo vrchního lesklého laku, každou vrstvu po důkladném zaschnutí opatrně přebrušuji papírem o zrnitosti 400-600.
Trup lakuji čtyřikrát až šestkrát zaponem nebo lesklým lakem, každou vrstvu rovněž opatrně přebrousím.

Dvojitý potah
Je vhodný zejména na větší modely. Články v časopisech většinou uvádí lepení druhé vrstvy papíru s vlákny o 90° pootočenými oproti vrstvě původní. Já vyzkoušel lepit obě vrstvy s vlákny orientovanými rovnoběžně a i toto řešení z pevnostního hlediska vyhovovalo (alespoň mně).
První vrstvu papíru nalakuji dvakrát napínacím lakem, nechám důkladně zaschnout. Poté přiložím a srovnám druhou vrstvu (s vlákny orientovanými dle potřeby) a přilakuji ředěným lepicím lakem. Přitom se snažím vyvarovat různých bublin a přehybů, které štětcem okamžitě přihlazuji. Jelikož takto lepený potah vysychá poměrně dlouho, urychluji schnutí opatrným pofoukáním obyčejným fénem. Poté normálně dle potřeby potažený díl lakuji napínacím lakem a zaponem či vrchním lesklým lakem.
Takto vytvořený potah někteří kolegové používají i na velkých motorových modelech.

Opravy protrženého potahu
Menší trhliny opravuji přímo na letišti. Protrženou část špendlíkem nebo jehlou srovnám a opatrně zakapu buď samotným ředidlem (u malých trhlin má výhodu v tom, že při pečlivé práci není opravené místo téměř znatelné) nebo lepicím lakem a nechám pár minut zaschnout.
Větší trhliny slepím lepicím lakem jen provizorně, případně je zpevním páskem přilakovaného papíru, který na létání nosím spolu s lakem a ředidlem v servisní bedýnce. Doma pak poškozenou část potahu vyříznu ostrou žiletkou, místo znovu potáhnu a lakuji stejně jako původní potah.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bossi bossi | E-mail | 10. června 2009 v 9:13 | Reagovat

zdravim, rad bych se zeptal, kde se v dnesni dobe da mikalenta jeste sehnat... litam od certa k dablu, protelefonoval jsem majlant, ale kde nic, tu nic... pokud mate nejaky zdroj, chtel bych vas pozadat o jeho "prozrazeni" :-) Dik. TB

2 Tonda Tonda | E-mail | 17. června 2009 v 21:00 | Reagovat

[1]: Pokud sháníš mikalentu tak se ozvi mám jí poměrně dost.

3 boris boris | E-mail | 28. června 2012 v 7:29 | Reagovat

[2]:Ahoj Tonda! Prosim o adresu, koupil bych Mikalentu, zdravim Boris

4 boris boris | E-mail | 27. listopadu 2012 v 22:08 | Reagovat

[2]:Potrebuji Mikalentu a rad ji koupim
Boris

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama